Zde se dostáváme ktomu, co je naDandymnejzdařilejší: totiž ksamotnému „dandymu“. Nevadí, že Ole je dandym nezralým, nedůsledným amísty směšným; itak před námi vyvstane jedna zinkarnací této dvousetleté pozoruhodnosti –netroufám si říci postavy či typu, neboť kolik je dandyů, tolik je dandismů: jiný je strohý dandismus Brummellův, jiný je hýřivý Barbey d’Aurevilly, opět jiný Wilde nebo Arthur Breisky.
Michal Špína
Dandymu by sa dala vyčítať absencia zdatnejšej pointy a rámcovania príbehu ako takého. Tematicky aj spôsobom rozprávania zapadá do prúdu novej slovenskej literatúry vyznačujúcou sa beletrizovaním osobných skúseností z pobytu v cudzine, vrátane porovnávania idylického detstva s dneškom.
Aňa Ostrihoňová
